Jak se dítě stalo mládežníkem MSKS

Narodila jsem se v erdelí rodině a celý život jsem se erdelům věnovala po různých stránkách.  Zdálo se mi, že mé děti se věnují všem možným koníčkům, ale kynologie je nezajímá.

Letos na jaře se má 15-ti letá dcera Karolína v záchvěvech dospívání probrala a sdělila mi, že se hodlá věnovat kynologii. To bylo první překvapení.

Druhý šok byl rezolutní požadavek – potřebuji nového psa pro sebe.

Naše sedmičlenná rodiny bydlí  v 70 m2 velkém bytě v centru Brna se dvěmi psy a papouškem. Tím je kapacita bytu celkem naplněna a štěně by bylo dost obtížné.

Přesvědčila jsem dceru, že ji dobrovolně půjčím svého vycvičeného psa Zorana. Zkusí si, co výcvik obnáší a pak se uvidí.

Zoran celkem nechápal situaci. Mě poslouchá, respektuje a celkem obstojně se mnou cvičí. Manžela coby hlavního „venčitele“ poslouchá na přivolání a nasazení nenáviděného košíku.

Děti mu byly do této chvíle volné a hleděl na ně jako na v podstatě rovnocenné  členy smečky, podřízené neomezeně jednomu vůdci, tedy mně.

Teď najednou si jedno dítě vyroste a Zoran ho má poslouchat.

Začali jsme tím, že ho Karolína brala na dlouhé vycházky na vodítku. Celkem pochopil situaci, vycházky ho pochopitelně nesmírně baví, tak sekal dobrotu.

Potom šli spolu na cvičák. Jsem tam instruktorkou. Napřed začali individuálně. Byla to katastrofa. Pes, který vše umí nebyl ochoten dělat vůbec nic. Viděl, že psovod je absolutní laik a může ho vždy oklamat. Karolína zase nedbala na rodičovské rady. Naznala jsem, že je bude muset trénovat někdo jiný. Ale kdo?

Napadla mě spásná myšlenka. Jsem členem Moravskoslezského kynologického svazu. Na stránkách této organizace jsem zjistila, že se věnují mládežníkům, členům svazu.

Pro mládežníky pořádají každoročně týdenní soustředění v areálu svazu ve Zbraslavi u Brna. Karolína chtěla strašně jet. Bohužel soustředění začínalo zrovna v den, kdy byl Zoran přihlášen na výstavu.

S vedoucím mládežníků, panem Bořutou jsem vše domluvila. Karolína přijede večer po výstavě, bude mít psa na pokoji, dají na ně pozor, protože pan pes ji příliš neposlouchá.

Večer je tedy oba manžel vysadil na Zbraslavi a ponechal osudu.

Působili tam poněkud exoticky. Dětí tam bylo cca 15. Měly vesměs německé ovčáky, psi byli ubytovaní v kotcích. Na výstavy pochopitelně nechodili.

Náš pan pes okamžitě vyfasoval přezdívku Eda dřevěný. Večer na pokoji kvílel, protože ztratil paničku a byl tam sám s Karolínou. Večeři snědl s chutí, protože je nesmírně žravý a stesk jde v případě jídla stranou.

Ráno začali s výcvikem. Zoran začal postupně poslouchat, co mu zbývalo. Karolínu začali odborníci rovnat do formy psovoda. Celkem úctu si získal Zoran na obraně vedené figurantem panem Šestákem.

Večer už šli dítě a pes spolu na procházku do lesa bez vodítka.

Druhý den ráno vyrazila celá skupina na stopy. Jelo se auty. Zde se Zoranovi stala další, pro něj šokující věc. Byl naložen do přívěsného vozíku pro psy. První stopa tedy nic moc, ale pak si na tento způsob dopravy zvykl.

Tak probíhal celý výcvikový týden.

Děti si užily spoustu legrace. Ve volném čase byly na exkurzích po okolí, například u psovodů na letišti Náměšť. Večer se hrály různé hry,  došlo na táborák i diskotéku. Psi si užili také zajímavý týden – procházky v lese, obrany, stopy a podobně.

Na závěr pobytu se skládaly zkoušky podle národního zkušebního řádu. Zoran už je má složeny, proto nemohli společně prokázat svou novou souhru.

Domů se nám po týdnu vrátil sehraný tým - pes a psovod. Ostatní účastníci tábora ke svému překvapení zjistili, že erdel Eda dřevěný je šikovný a schopný předčit i jejich ovčáky.

Nyní cvičíme s Karolínou Zorana na střídačku, podle toho, kdo má momentálně čas. Erdel je naštěstí natolik flexibilní pes, že tuto změnu akceptoval. V září spolu složili zkoušku FPr1. Karolína se s ním chystá na zimní soustředění mládeže a příští rok na závody mládežníků.

V závěru bych chtěla poděkovat Moravskoslezskému kynologickému svazu za podporu mládeže. Velký dík patří vedoucímu mládeže panu Bořutovi, figurantovi panu Šestákovi a všem, kteří dětem zprostředkovali krásný týden se psy.    

Renata Hejčová