|
Zatímco v minulých stoletích byl chov a šlechtění plemen často výhradou šlechtických dvorů, vzniká airedale terrier jako výsledek cílevědomé snahy drobných lidí, žijících na svazích údolí řeky Aire, která protíná hrabství Yorkshire v Anglii.
V druhé polovině 19. století žijí na tomto území psi, kteří ještě zdaleka nemají jednotný ráz, jsou však vytrvalí pomocníci svých pánů a jsou ochotni se čemukoliv naučit. V lidové mluvě se nazývají Waterside -, Working - nebo Rough - Terriers.
Jsou vynikající v lovu veškeré vodní zvěře, ať je to vydra, vodní krysa nebo divoká kachna. Většinou jsou jejich pány farmáři, obchodníci s dobytkem, horníci nebo tovární dělníci. Proto jsou psi často používáni i k pytlačení nebo pro již tehdy zakázané psí zápasy. První Waterside teriéři jsou výsledkem kříženců vydrařů (Otterhound) a starého anglického teriéra (Old English Terrier) a odtud jistě pramení i jejich sklony k chytání myší a drobných hlodavců i jejich záliba ve vodě.
Srst tehdejších psů byla chundelatá a odolná vůči vodě, sedlo bylo šedivé, končetiny světle pálené, celkově však byli ještě těžkopádní. Již kolem 1875 je zde několik tisíc psů ještě nesourodých, ale již podobných pozdějšímu airedale teriérovi. Ke zlepšení srsti byla použita kolie „black and tan“ a též gordonsetr. Gordonsetr přinesl i radost z aportování a dohledávání. K podpoře teriérského vzhledu i charakteru byli použiti i další teriéři - welsh-, bull- a irish teriér. A jako by všechny rasy zúčastněné na vzniku dnešního AT mu předaly své speciální výborné charakterové vlastnosti, a tak dnes můžeme obdivovat obratnost spojenou se silou i odvahou, vysokou inteligenci, nadání ostrými smysly i nebojácnost, ale i přítulnost a věrnost svému pánu.
V 80. letech 19. století se stává budoucí AT již vyváženou kompozicí, i když zatím vzhledově ještě rozmanitý. Chov byl ještě stále v rukou malých lidí, kteří sami měli ve své krvi lov i pytláctví a potřebovali nikoliv jen loveckého psa, ale jejich pes jim musel sloužit zároveň i jako hlídač a honič dobytka, hlídač domku a zahrady a někdy i jako silný protivník v psích zápasech. K lidovým zábavám patřily v 70. letech i výstavy psů a to v průmyslových městečkách na řece Aire jako Otley, Bradford a Bingley. V r. 1880 navrhl rozhodčí Hugh Dalziel na výstavě v Bingley, kde byla otevřena „zkušební třída pro waterside teriéry“, aby tito psi byli nazváni po údolí řeky Aire, kde se nejvíce vyskytovali. A tak vznikl název našeho plemene.
V r. 1883 byly na výstavě v Birminghamu otevřeny pro AT tři třídy a roku 1886 byly uskutečňovány první zápisy do angl. plemenné knihy. Rok 1889 je přelomovým rokem. Na velké výstavě Kennel Clubu v Londýně vyhrává skupina AT p. Bryana speciální cenu pro nejlepší teriéry výstavy, a tak chudý parvenu z hornického a průmyslového severu zahnal do stínu starobylá vyšlechtěná plemena. Věhlas nového plemene se brzy začal šířit. Jejich chovatelé se sdružují do spolků. V posledním deceniu 19. století přicházejí AT z Anglie i do Evropy. Nejprve jsou využíváni hlavně pro lovecké účely, ať již na štvanici černé nebo vysoké zvěře anebo na dohledávání zvěře. Velkou zásluhu o chov AT a jeho rozšíření do Německa měl na přelomu 19. století Max Gutbrod z Bradfordu, rodilý Němec, žijící převážně v Anglii v Bradfordu, který se stal i rozhodčím tohoto plemene. A tak v květnu 1911 je výstava v Hamburgu obeslaná 119 přihláškami AT, hrubosrsté teriéry soudil tehdy Max Gutbrod.
V Rakousku a Německu začal AT působit jako pomocník při lovu a hlídač majetku, brzy se však začaly všestranné schopnosti AT využívat pro službu v armádě. Již v r. 1909 se dočítáme v německém klubovém časopise, že klub si dává do stanov jako hlavní cíl dodat armádě upotřebitelného válečného psa. Tím směrem se začaly ubírat chovatelské cíle v německy mluvících státech Evropy. V Německu za druhé světové války čteme dokonce v klubovém časopisu výzvu, dát co nejvíce psů státu do služeb Wehrmachtu a SS s tím, že každá fena má být nakryta psem se zkouškou SchH III. V zemi původu a v ostatních evropských státech, také v Americe, se všestranné schopnosti airedala využívají spíše k rozmanitým činnostem podle vlastní úvahy svého majitele.
Během jednoho století urazil airedale teriér přímočarou vzestupnou cestu od univerzálního „nepříliš“ vzhledného psa pracující třídy po elegantního gentlemana a krále teriérů se zachovanými vrozenými klady svých předků. Vždy však zůstává airedale členem rodiny a psem, na kterého ani po letech nezapomenete.
Na českém území, tehdy v rakousko – uherském mocnářství, se airedale dostává na počátku 20. století, většinou však v německém majetku. Teprve po 1. světové válce můžeme začít sledovat pozvolný rozvoj hrubosrstých teriérů v ČSR a jistě mnozí pamatují ještě z dětství povídku Karla Čapka o jeho AT a též na památných fotografiích našeho druhého presidenta E. Beneše ho vidíme s airedalem jako svým společníkem.
Krátce po 1. světové válce na počátku 20. let vzniká mezinárodní kynologická organizace s hlavním sídlem v Belgii a tehdejší Československá republika přistupuje jako člen. Toto včasné napojení na mezinárodní organizaci bylo vždy hodnoceno jako projev vyspělosti naší kynologie v tehdejší době. Záhy po vstupu do FCI se ustavuje 8. prosince 1924 v Československu Klub pro hrubosrsté teriéry. Sdružuje zejména airedale teriéry, irské a skotské teriéry, velšteriéry a foxteriéry. Předsedou se stává PhDr. Hynek Žák, který pak stojí v čele plných 25 let.
Druhá světová válka znamená útlum kynologického rozvoje. Žádné totalitní režimy totiž nepřejí klubové činnosti, jak jsme sami poznali v pozdější době na vlastní kůži za socialismu ve Svazarmu.
Po druhé světové válce v době plné euforie se opět vzpamatovává i naše kynologie. Ustavuje se samostatný Klub AT a vyčleňuje se z Terrier Klubu. Při jeho zrodu stojí pan Přitasil /chovat. st. Jupiter/, manželé Baitlerovi a další. Dalším předsedou klubu se stává pak p. Emil Vepřek. Významnou postavou v chovu AT té doby je rozhodně pan Zdeněk Herrmann z Pardubic, zanícený chovatel se svou stanicí „of Little Church“, který svým chovem velmi ovlivnil rozvoj AT v tehdejší Československé republice. Byl to člověk nekompromisní, který sledoval svůj typ. V málokterém rodokmenu té doby chybělo jméno některého jeho zvířete. Získal si i mnoho obdivovatelů, kteří jsou dodnes jeho pamětníky. Na jeho fenách začínaly chovat potom některé české chovatelské stanice. V padesátých letech pak přistupují další známá jména a to RNDr. Luděk Faustus, manželé Geblerovi, pí. Ing. Dana Chourová, kteří se po čase stávají rozhodčími exteriéru na výstavách AT.
V seznamu máme kolem 230 chovatelských stanic, mnohé již zanikly, vznikají nové. Z těch starších stanic, které však v posledních letech nechovaly, ale jejichž odchovy je ve své době reprezentovaly na výstavách, můžeme vedle již jmenovaných stanic of Little Church a Jupiter jmenovat jedny z nejstarších Bílý pruh a Parol. Dále máme Mahagon /1960/, Bohemian Toras /1964/, Aureus /1968/, First Fire /1968/, Sounion /1975/, Tamar /1981/. Následují starší chovatelské stanice, které chovají doposud. Z nich nejstarší vznikla r. 1969, a to stanice Terno, následuje Scartaris z r. 1971, Fargo Korak /1974/, Gold Bridge /1974/, Vondra /1976/, Yard /1977/, Bohemia Ertis /1981/, Classic Mytys /1983/, Family Citas /1986/, Dobrá Trefa /1991/. Samozřejmě je řada chov. stanic, které měly jen několik vrhů, ale nemůžeme je všechny zde jmenovat, i když třeba některý jedinec z nich dosáhl úspěchů a titulů nejvyšších.
Klub chovatelů AT se za socialismu ocitnul jednou ve Svazarmu, potom zase ve Svazu chovatelů drobného zvířectva, dalším přechodem do Svazarmu v 70. letech za normalizace byly kluby dokonce zrušeny a až v roce 1990 opět obnoveny. A přesto právě láskou jednotlivých chovatelů a držitelů AT k našemu plemeni, jejich věrností a oddaností k této krásné rase, jsme tyto těžké roky překonali a i dnes po 16 letech obnovení klubu jsme samostatným Klubem chovatelů AT, jsme přímými členy ČMKU, jehož prostřednictvím jsme i členy mezinárodní organizace FCI a též členy Interra – společné organizace všech teriérů. ČMKU byla založena 5. 12. 1992 a od roku 1993 byla asociovaným členem FCI a v r. 1997 byla v Portoriku přijata jako řádný člen FCI. Interra byla založena r. 1995 v Paříži a my jsme se stali jejími členy v r. 2000.
|